Přechod opuštěných a divokých hor severní Albánie
Albánie (Shqipëria) je země turisticky takřka nedotčená, bez základní infrastruktury silnic, horských stezek, s jen omezeným nebo žádným turistickým značením. To nám ale vadit nebude, ba právě naopak. Poznáme krásy zdejší přírody, nádherné a divoké hory Albánské Alpy (Bjeshkët e Namuna nebo Prokletije) a velmi přátelské místní lidi. Cesty jsou zde dobrodružné a opuštěné a krajina často mění svoji podobu. Někdy je vyprahlá a krasová, jinde je krásný les, borovice, jedle, buky, anebo má vysokohorský charakter. Nepotkáme téměř žádné turisty, možná jen několik pastevců ovcí. Po cestě tam i zpět nás čekají dvě jednodenní túry v Černé Hoře a výstup na Djeravicu (2656 m), nejvyšší vrchol Kosova. Budeme mít i možnost navštívit pravoslavné kláštery v Kosovu zařazené na seznam světového dědictví UNESCO.
Absolvujeme šestidenní přechod hor natěžko, kdy nebudeme mít možnost doplnit si věci z našeho autobusu. Budeme se pohybovat ve vysokých skalnatých horách v náročném terénu, často mimo jakékoliv stezky. Denní délka túr je cca 6-11 hodin i s přestávkami, převýšení průměrně kolem 1000 m. Je nutná dobrá fyzická kondice a jistá chůze. Nocujeme převážně ve volné přírodě v horách ve vlastních stanech. Ve skupině bývá okolo 15 osob.
Spát budeme na osvědčených horských tábořištích ve vlastních stanech. Většina tábořišť se nachází v blízkosti vody (1-2 noclehy v horách může být s vodou problém, průvodce vás na to předem upozorní). Některá sušší léta může být kvalita vody nízká, doporučujeme si s sebou vzít přípravek na úpravu a dezinfekci vody. Často je možné rozdělat oheň. Poslední 2 noci budeme spát poblíž autobusu na zahradě nebo v kempu se sociálním zařízením.
Po celou dobu z vlastních zásob, na horském přechodu nelze (kromě sýra na salaších) žádné potraviny dokoupit. Čas na vaření bude ráno a večer. Možnosti nákupu jsou 2. den v Mojkovacu, 8. den hospoda ve Valboně, poté už každý den. Ceny v Albánii, Kosovu i Černé Hoře jsou příjemně nízké, podobně jako u nás.