• Zájezdy 2010
• Jak se přihlásit
• Informace
• O nás
• Kontakt

• Facebook
• Mail
• Tisk

Fotogalerie z minulých zájezdů Velebit a Paklenica:
Honza Tůma - Chorvatsko - Velebit a Paklenica 2004
Zuzka Šulcová - Chorvatsko - Velebit a Paklenica 2004
Petr Matucha - Chorvatsko - Velebit a Paklenica 2002
Jirka Dřevíkovský - Velebit a Paklenica 2002
Jirka Tesař - Velebit 2006
Lucie Szotkovská - Velebit a Paklenica 2007

CHARAKTERISTIKA A NÁROČNOST zájezdu Velebit a Paklenica:

Jedná se o zájezd zaměřený na turistiku po nejkrásnějších partiích chorvatských hor. Během zájezdu nás čeká několik jednodenních túr i vícedenní přechody natěžko. Vícedenní přechody hor jsou středně náročné. Průměrně zdatný jedinec, který již má základní zkušenosti s pohybem na horách, by je měl bez větších problémů zvládnout. Je však potřeba počítat s tím, že si při nich vše potřebné ponesete na zádech. Důležitá je proto volba batohu a hlavně jeho obsahu. Každý den půjdeme asi 6 až 10 hodin. Chůze po některých horských stezkách a překonávání skalnatých úseků (Bijele a Samarske stijene, Rožanski kukovi, Malá Paklenica) vyžaduje zvýšenou opatrnost (občas je potřeba použít i ruce). Je proto potřebná určitá fyzická zdatnost a jistá chůze. Mezi oběma vícedenními treky bude následovat jeden volnější den, během něhož si budete moci odpočinout u moře nebo absolvovat jednodenní túru. Mezi jednotlivými túrami se setkáme s busem a budeme moci doplnit zásoby.
Dny kdy lze zvolit kratší odpočinkovou túru: 2., 4., 6., 7., v případě vynechání posledního 2-denního přechodu i 8. a 9. den. Dny dlouhé nebo náročné: 5. den je dlouhý, 8. den je náročný kvůli převýšení, teplotě i terénu.

Popis některých navštívených míst na zájezdu Velebit a Paklenica:

Bijele a Samarske stijene: masív Bílých a Samarských stěn má v rámci pohoří Velika Kapela zcela specifické postavení. Zatímco celé pohoří prezentují spíše bohaté lesy a holé travnaté vrcholy, zde si příroda opravdu zařádila. Vytvořila nádherný, divoký hřeben, který svou oslnivou bělostí ostře kontrastuje s okolní zelení.

Střední část Velebitu mezi sedlem Oltari a Veliki Alan soustřeďuje nejpěknější oblasti hor. Představuje opravdové království skal, které v takové koncentraci budeme jinde hledat marně. Pokud tedy chceme z Velebitu vidět to nejatraktivnější, tak je to právě zde.

Premužičeva staza - krásně vedená dálková cesta pojmenovaná po Ing. Ante Premužičovi, který celou trasu projektoval a v letech 1930 - 1933 realizoval. Cesta je místy doslova vylámaná ve skálách, zpřístupňuje nejzajímavější oblasti Středního Velebitu. Začíná u chaty Zavižan a končí v sedle Oštarije (délka asi 50 km).

Velebitská botanická zahrada - Velebitski botanički vrt - nachází se nedaleko chaty Zavižan v závrtu Modrič dolac. Byla založena z iniciativy profesora Franke Kušana v r. 1966. Ve výšce 1500 m na ploše 30 ha máme jedinečnou možnost prohlídky všech rostlin rostoucích na území Velebitu. Dolina Modrič je zvláštní svým mikroklimatem, kdy i v letních měsících klesá teplota pod bod mrazu.

Kamenné bludiště Rožanski kukovi - asi nejkrásnější oblast Velebitu. Na ploše 18 km2 příroda vytvořila to nejfantastičtější přírodní divadlo, jaké si je možné představit. Vedle sebe zde leží neobyčejně divoce rozervané skalní stěny, vápencové monolity věží a hrotů shlížejí na nespočet závrtů a propastí. Vítr a voda zde vymodelovaly v bělostném vápenci skalní okna a brány. Při troše fantazie rozeznáváme v kameni podoby bájných zvířat a postav. Celá tato oblast byla v r. 1969 vyhlášena za přísnou přírodní rezervaci. Zajímavý je také typicky pralesní porost okolních skal.

Velika a Mala Paklenica - svým způsobem ojedinělé kaňony jsou asi nejznámějším terénem v pohoří Velebit. Pro své mimořádné přírodní bohatství a neopakovatelné prostředí bylo celé území vyhlášeno v r. 1949 za národní park. V obou soutěskách není nouze o fantastické přírodní scenérie - vysoké skalní stěny s všemožnými útvary, bohatě kvetoucí louky a výhledy do podivuhodného světa hor, které leží v bezprostřední blízkosti moře. Stezka Malou Paklenicí vede dnem kaňonu v řečišti vyschlého potoka. Překonávání některých chaoticky nakupených mohutných balvanů je místy problematické. V nejužším místě soutěsky pod velkou, vysoko vyhloubenou jeskyní Pozdrovačka je jeden těžší úsek zajištěn ocelovým lankem a železným klínem. Při troše štěstí můžeme na obloze pozorovat supa bělohlavého, který je velkou vzácností parku. Soutěska Velké Paklenice je o poznání civilizovanější, vede zde dobře udržovaný turistický chodník. Mohutné skalní stěny svírající kaňon jsou pravým eldorádem horolezců. Ve stěnách je vytyčena spousta lezeckých cest s obtížností až X+.

Vaganski vrh (1758 m) je nejvyšším vrcholem mohutného pohoří Velebit. Nachází se v blízkosti známých soutěsek Velika a Mala Paklenica. Výstup na vrchol není snadnou záležitostí, musíme si uvědomit, že musíme překonat velmi velký výškový rozdíl a to ještě na dosti dlouhém úseku. Přesto je výstup na vrchol vyjímečným zážitkem a není mnoho turistů, kteří by popsaný úsek absolvovali v celé délce. Z vrcholu je za příznivého počasí vynikající výhled. Dále na západ vidíme průběh dalšího velebitského hlavního hřebene se všemi významnějšími vrcholy. V popředí dominuje rozložitý, částečně skalnatý Babin vrh. Na jihu vidíme Jadranské moře a na sever rozlehlé panorama tzv. Srbské krajiny. Za dobré viditelnosti dohlédneme až ke komínům Karlovace.

FAQ - otázky a odpovědi k zájezdu Velebit a Paklenica